Proč trimovat

Srst patří mezi typické znaky jednotlivých plemen a bývá jí při výstavních hodnoceních věnována velká pozornost. Kvalita srsti je do jisté míry podmíněna geneticky. Velkou roli hraje také kvalita a úroveň výživy psa a samozřejmě i péče, která je srsti věnována. Široké pole působnosti mají chovatelé plemen, jejichž srst se upravuje, svým přístupem nejen ovlivňují srst jako takovou, ale dokáží šikovnou úpravou napravit chyby ve stavbě těla nebo naopak úpravou nešikovnou tyto vady podtrhnout a zvýraznit. V podstatě jsou známy dvě techniky úpravy srsti : stříhání a trimování - odstraňování odpadávající srsti

Seznam skupiny FCI III. - teriérů je poměrně obsáhlý a velké procento má ve standardu zakotvenu tvrdou a drsnou srst. Drsná srst tak jak ji známe u teriérů má z hlediska chovatelů řadu výhod. Vzhledem k její tvrdosti se na ni bláto a sníh příliš nechytali a pokud ano, tak po oschnutí psa nečistoty ze srsti odpadly. Drsná srst s hustou podsadou dobře izoluje tělo psa před zimou, horkem i vlhkostí. Teplotní změny v zemi původu teriérů nejsou příliš výrazné a obtížně stimulují línání srsti, tak jak je známe u jiných plemen. Takový německý ovčák vymění během měsíce letní srst za zimní. U drsnosrstého teriéra je situace trochu jiná, i on líná, ale aby chlup vypadl, potřebuje trochu pomoci. Původně se srst zachytávala na stěny nor a trny a křoví a odpadla. Dnes se naši teriéři pohybují v méně drsných podmínkách a k vypadnutí jejich srsti musí pomoci člověk. Na tom, jak jeho pomoc vypadá závisí do značné míry kvalita srsti psa. Kvalitním trimováním lze hodně spravit, špatným přístupem všechno zničit. 

Základním principem trimování je nutnost dostat z kůže chlup celý i s kořínkem. Jen v takovém případě může být nahrazen novým, dostatečně tvrdým kolegou. Pokud chlup přetrhneme nebo přestřihneme, hrozí nebezpečí, že chlup nevypadne a poroste dál a kvalita srsti se výrazně změní. Z výše uvedené skutečnosti vyplývají požadavky na techniku úpravy. Staří chovatelé používali pouze prsty, časem přišly ke slovu jiné pomocné nástroje. Dnes máme k dispozici speciální trimovací nože. Jejich výběru je nutné věnovat pozornost, ideální trimovací nůž slouží jako podpěra, umožní uchopit a najednou vytrhnout větší počet chlupů. Zároveň tvoří jakousi páku, která zvětšuje sílu tahu. Je nutné dbát na to, aby nástroj pomocí jehož škubeme byl tupý a chlupy nepřeřezával. Oškubat psa není pro začátečníka příliš jednoduché a trvá poměrně dlouho. Proto i řada psích salonů odmítá trimovat a všechna plemena bez ohledu na požadavky standardu i majitelů stříhá. Nezkušený majitel si řekne " No a co, pro jednou se nic nestane ". Hluboce se však mýlí, stříhaná srst přestává línat a nevyměňuje se, chlupy pokračují ve svém růstu, slábnou a měknou. Je velmi obtížné jim vrátit původní kvalitu i styl růstu. Po opakovaném stříhání se pes otrimovat už vůbec nedá

K trimování lze mít dvojí přístup. Je možné nechat psa zarůst a v okamžiku kdy je srst tzv. zralá (zatáhneme za ni a ona nám zůstane v ruce) psa otrimujeme. Druhá možnost je, protrimovávat psa průběžně. Lze obě varianty i kombinovat. Nejlépe při jarním línání psa oškubeme do hladka a pak už jen srst udržujeme. V praxi to znamená, že proškubáváme uvolňující se chlupy. Tento postup je zvlášť výhodný u vystavovaných jedinců. Ne každému majiteli vyhovuje otrimovat psa dvakrát do roka. V mezidobí je pes zarostlý a ztrácí charakteristický půvab plemene. Řada majitelů se tedy snaží upravovat svého psa častěji, pokud dokáže vždy otrimovat tak, jak se má, tedy chlup nepřetrhnout nebo nepřestřihnout, nelze proti častější úpravě nic namítat. Protestovat bude spíše pes, protože ho to tahá. Dokonce lze říci, že u jedinců s horší kvalitou srsti častější úprava může kvalitu srsti kladně ovlivnit. Někdy se majitelé snaží úpravu trochu ošálit, srst protrimují a zbytek ostříhají mašinkou. I v tomto případě pracují na tom, aby srst psa v průběhu krátké doby ztratila své typické vlastnosti. Na některých částech těla je žádoucí delší srst (hruď, hlava, boky), majitelé ji pěstují a chrání a v nejlepším případě přesahující srst ostříhají. Zbytek těla regulérně trimují. Výsledkem je jedinec, který má na hřbetě krásnou tvrdou srst, ale zbytek osrstění je měkký, bez lesku a působí mrtvým dojmem. Chci-li mít krásného celého psa, musím jej občas i celého oškubat. Vždyť to netrvá tak dlouho a všechny partie na psím těle brzy dorostou do délky požadované standardem. Je nutné konstatovat, že některé partie dokáže otrimovat jen zkušený a otrlý člověk. K těm patří špičky uší, okolí řitního otvoru a bříško. Proti použití nůžek v těchto partiích nelze nic namítat. Kvalita srsti patří mezi geneticky podmíněné vlastnosti.


Text čerpán z www.whwt.cz

 

 

Salon pro psy Happy

  Najdete nás na Facebooku